Dne 31. listopadu jsme v rámci Halloweenu měli Strašidelnou češtinu. Věnovali jsme se světu nadpřirozena. Pracovali jsme s úžasnou knihou Hravé strašení od Lucy Brownridge. Kniha je plná příběhů a pověstí o zneklidňujících setkáních s nadpřirozenem ze všech koutů planety. Strašidelná místa mívají často bohatou historii, kterou si žáci mohli prohlédnout právě v této knize. Spisy případů skrývaly mnohé, žáci se snažili informace odhalit pomocí „duchařské čočky“. Každá barva reprezentovala něco jiného: červená – pozemská historie, zelená – prostředí, modrá – nadpřirozeno.

Šesťáci se věnovali pověstem a legendám, které pocházely z Evropy (Hrad Bran – Rumunsko, Vrak lodi Thérése – Řecko, Londýnský Tower – Velká Británie, Černý les – Německo a Zimní palác – Rusko). Žáci se seznámili se s hrabětem Drákulou, van Helsingem, vlkodlaky, duchy, piráty, řeckými bohy nebo se začarovaným lesem. Následně měli za úkol se těmito pověstmi inspirovat a vymyslet svůj vlastní strašidelný příběh.

Ztracený poklad

Jednoho dne se tři kamarádi rozhodli jet lodí na plavbu, ale to netušili, co se nastane! Sbalili si věci a s radostí odjeli. Jeli už 2 dny a docházely jim zásoby jídla. Začalo se stmívat a Petr měl hlídku. Všichni šli spát a v tom Petr slyšel zvuky v komoře, tak se tam šel podívat, ale to nevěděl, že je to past. Zaútočili na ně piráti, začal boj. Piráti měli dobrý plán, chtěli, aby se loď potopila, tak na ně poslali piraně. Potom už odjeli i se zbytkem jídla a Lucka si všimla, že se loď potápí, tak připluli na strašidelný ostrov.

Přežívali tak tak, jak to jenom šlo. Byl už večer a našli schovanou mapu, tak se podle ní vydali a šli do jeskyně. Řekli si, že to nechají na ráno, ale jak spali, tak jim někdo ukradl mapu. Chtěli tu jeskyni prozkoumat, ale najednou z vody vylezla velká nebezpečná chobotnice, tak začali utíkat. Utíkali a utíkali, ale to si neuvědomili, že chobotnice žije jenom ve vodě. Bůh Poseidon je ale pořád sledoval. Vanes řekla, že mají jít do té jeskyně, tak tam šli. Samozřejmě tam byly pasti, ale všichni to zvládli a uviděli ztracený poklad. Podívali se, co v něm je a byly tam peníze. Hned jim došlo, že můžou být bohatí, tak začali stavět loď. Trvalo jim to dlouho, přežili jen tak tak. Už na tom ostrově byli 2 měsíce, ale jednoho dne už měli postavenou loď. Tak vyjeli a byli na sebe pyšní.

Poseidon s tím nic tentokrát neudělal, protože věděl, že to jsou hodní lidé a využijí poklad pro dobré věci. Několik lidé chtělo poklad získat, ale Poseidon vždycky poznal, jestli to jsou hodní lidé nebo ne.

Když přijeli domů, maminky se o ně bály, ale po příjezdu s pokladem, tak na ně byly hrdé a žili všichni spokojeně a šťastně až do konce.

Aneta Mitsopoulu, Noel Fink, Matěj Škývara, 6. B